Jdi na obsah Jdi na menu

Foto týdne - 19 Krahujec

11. 5. 2014

 

Lovec.
Někdy v polovině týdne zrovna kdy časté přeháňky nedovolily jakýkoliv delší pobyt venku jsem si řekl, že bych se mohl zajít podívat k napajedlu,jak tam jde život.
Sbalil jsem foťák, stativ a maskovačku,
do kapsy pár ořechů a trošku slunečnice a vyrazil jsem za město.
Krmítko zelo prázdnotou, nasypal jsem tedy slunečnici a rozbil ořechy.
Během pár minut přiletělo pár dlasků, vrabci a ze stromů poblíž napajedla se ozvala i sojka.Chvíli jsem se jen tak díval, ani jsem nepostavil fotoaparát na stativ, když tu najednou do ptáčků jako když střelí, s křikem urychleně opustili krmítko.Najednou jsem zahlédl stín a k napajedlu se snesl Krahujec...

img_0905-2.jpg


Co teď ?? Sáhnu za sebe a... zjišťuji, že stativ i síť zůstala venku před krytem!! Polévá mě horko, když teď vystrčím objektiv z krytu,dravec vezme roha, přesto nezbývá nic jiného a tak co nejopatrněji zapínám fotoaparát a kousek po kousku sunu objektiv ven. První zjištění.. mám moc vyzoomováno a zoomovací kroužek už je venku mimo dosah ruky.Fotím tedy portrét na plné políčko..
.

img_0911-2_filtered.jpg


Musím zapnout stabilizaci(kdo má zkušenost s objektivy Sigma ví jak je stabilizace hlučná) a zkouším pomaličku vysunout ruku ven a odzoomovat,
abych dostal toho krasavce do fotoaparátu celého.
Pták seděl a rozhlížel se kolem, občas otočil hlavu směrem ke mě...

img_0916-2_filtered.jpg


Podařilo se... Krahujec se nenechal vyvést z míry, nic mu nevadilo vrčení stabilizace, ani moje ruka vysunutá pod objektivem,
dovolil pár záběrů a po chvilce přelétl o kousek dál na uříznutou dubovou větev,
kde si začal bezstarostně čechrat peříčka...

img_0939_filtered.jpg

 

Srdce mi bušilo až v krku, musí to být slyšet až ven, takový srdeční tep jsem měl naposled v dobách kdy jsem ještě závodil na kole,
ale ptačí manekýn se nenechal ničím rušit,
ještě chvilku poseděl, pak se naposled otočil směrem ke krytu a jako by řekl
- to už ti musí stačit -
se neslyšně snesl z větve a odletěl.
A já tam seděl jako ve snu, tep se pomalu zklidnil...
Byl to jeden z těch krásných okamžiků, který člověk dokáže prožít opravdu naplno
a až pak si uvědomíte, že se nějaké příště už nikdy nemusí opakovat...
Hezký týden a prožívejte naplno každou minutu,
jako by to měla být jedna z posledních :-)

Bohouš