Díky za každé další ráno...
Jsou dny, kdy člověk ač nemusí, přesto vstane hodně brzy jen proto,
aby stihl vidět něco víc, jinak...

sluníčko se ještě koupalo v mracích a nechtělo se mu příliš vstávat,
když jsem stál s fotoaparátem v narůžovělém ostrůvku Vrbky úzkolisté
a čekal  na ten správný okamžik...

Vřetenušky si pomalu protíraly oči plné chladné ranní rosy...

a modré květy zvonků doslova svítily v travinách...

zatím co soumračník nastavoval navlhlá křídla proti slunci.
Sám sebe se ptám, je to málo nebo hodně??
Určitě za to stojí vstát a jít, vidět a prožít.
Hezký týden a zkuste to taky :-)
Bohouš